Vždy mi dával ochutnávat nové produkty a naučil mě novým způsobům vychutnávání si čokolády. Nabízel lidem kvalitu a bylo to znát. Když jsem pak odjela cestovat po Islandu, všimla jsem si tam čokoládové firmy, která ve svých výrobcích neprodávala čokoládu, ale Island samotný. Domácí mléko, domácí sůl, domácí borůvky, které byly čokoládou doplněny. Pochopila jsem, že když opustíte svět tabulek, objevíte překvapující moře možností, které čokoláda nabízí.

Čím více jsem se po čokoládě pídila, tím jistější jsem si byla jedním - "Mami, ze mě psycholog nebude, já chci studovat čokoládu." Tož řekněme si pravdu, zprvu to musel být pro moji maminu, velice šikovnou psycholožku, šok. No, dnes je mým největším fandou a mou největší oporou.

Přihlásila jsem se na kanadskou Ecole Chocolate a započala chocolatiérskou kariéru. Věděli jste, že čokoláda má více forem, než jen hořká, mléčná a bílá? Nebo že dříve byly boby využívány jako léky na vyrážku, horečku nebo záchvaty? Co teprve okouzlení španělského krále, který si kakaové boby natolik oblíbil, že si čokoládové drinky užíval na pártoškách s nejvyšší smetánkou, zatímco plebs sušil hubu? Čokoláda má tolik různých podob, půvabů a chutí, že by byla škoda smířit se jen s jedním druhem. Tak jsem založila Tabūgu. Místo, kde čokoláda není tabu.