Byla jsem se podívat, odkud se vlastně vzala věta, kterou vidíš na půlce cukrářských vitrín, stánků s trdelníkem i luxusních čoko obchodů — „belgická čokoláda.“ Je to historka delší, než jsem čekala.

Kdy to začalo být pravda

Belgičani byli fakt dobří v konkrétní věci — vzít surové kakao a udělat z něj hedvábně jemnou tabulku. Mletí a konšování (dlouhé, pomalé míchání za tepla) je to, co dělá rozdíl mezi čokoládou, co se rozplyne, a čokoládou, co drhne na jazyku. V roce 1912 pak bruselský Jean Neuhaus vymyslel pralinku — plněnou čokoládu — a tím vznikl obor, na kterém Belgie staví svou pověst dodnes.

Tahle část je jejich poctivě. Žádný marketing.

Zvrat, který málokdo zmiňuje

Mezi lety 1908 a 1960 se kakao fakticky pěstovalo na belgickém území — v tehdejším Belgickém Kongu, tou dobou oficiální belgické kolonii. Plantáže podél řeky Kongo měly kolem 20 000 hektarů a produkce vrcholila těsně před kongoleskou nezávislostí v roce 1960. Po odchodu koloniálních majitelů produkce spadla a dnes se v demokratické republice Kongu kakao stále pěstuje. Jen už ne pod belgičany.

Takže na pár desetiletí „belgická čokoláda“ opravdu znamenala belgické boby i belgickou výrobu zároveň. Historicky to tedy nebyla prázdná fráze — jenom fráze s datem expirace, o kterém nikdo nemluví.

Proč tu nálepku vidíš úplně všude

Tohle je asi nejpraktičtější kus skládačky. Belgický trh s čokoládou dnes z valné většiny ovládají tři firmy — Barry Callebaut, Cargill a Puratos — které dohromady dodávají přes 90 % veškeré čokolády vyráběné v Belgii. Nejde přitom o firmy prodávající tabulky přímo tobě — dodávají takzvanou couverturu, profesionální čokoládu, kterou pak cukráři, čokoládovny a stánkaři po celém světě dál zpracovávají do svých vlastních výrobků. Proč profesionální čokoláda? Její gro leží v jednoduchosti použití. Mají jasné chutě, jasnou teplotu tání, jasné použití. Je to čokoláda s jasným účelem vyráběná opravdu ve velkém.

To znamená, že cukrárna na druhém konci světa může naprosto pravdivě napsat „belgická čokoláda“ na svůj crêpe nebo trdelník — protože ta surovina, se kterou pracuje, opravdu z Belgie fyzicky přišla. Jenom to už neříká vůbec nic o tom, kde rostlo kakao, kdo ho sklízel, ani jestli je to čokoláda, která tě nadchne. Říká to jen, kde byla uskladněna, balena nebo mleta.

A kdo tu čokoládu vlastně vlastní

Řada nejznámějších „belgických“ značek dnes patří velkým mezinárodním koncernům se sídlem úplně mimo Belgii. „Belgická“ značka tak dnes často znamená belgickou historii, ne belgické vlastnictví — a rozhodně ne záruku kvality nikde v dodavatelském řetězci.

Přitom pořád existují menší, opravdu tradiční belgické čokoládovny, které si tu pověst zaslouží stejně poctivě jako kdysi. Jejich kakao přitom klidně pochází z Peru, Vietnamu a dalších mnoha míst — a otevřeně to říkají.

Co si z toho vzít

Nejde o to dělat si srandu z toho, kdo na svůj stánek napíše „belgická čokoláda.“ Jde o to vědět, že ten nápis dnes neříká nic o kvalitě ani původu — je to jen kousek historie, který si někdo půjčil, protože kdysi něco znamenal.

Pokud ti chutná, chutná ti. Jenom by sis měl/a umět odpovědět na otázku, proč sis vybral/a zrovna tuhle čokoládu — ne proto, že píše „belgická,“ ale proto, že víš, co v ní je a odkud to je.

Zkus se někdy zeptat, odkud ta čokoláda, kterou budeš jíst, pochází? Možná budeš překvapen/a.

 

 

Zdroje k doplnění:

  • Lexology — This is not (Belgian) chocolate: When does chocolate qualify as „Belgian chocolate“? (Choprabisco Belgian Chocolate Code, 2008; EU Směrnice 2000/36)
  • CBI (Centre for the Promotion of Imports from developing countries) — Entering the Belgian market for cocoa (dominance Barry Callebaut/Cargill/Puratos, >90 % trhu)
  • Wikipedia — Cocoa production in the Democratic Republic of the Congo (plantáže 1920–1930, vrchol 1960, ~20 000 ha)
  • Leonidas — firemní historie (Jean Neuhaus, pralinka 1912)